Mladší syn si řekl: „Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!’ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.’ Ale otec nařídil služebníkům: ‘Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!’ (srov. Lk 15, 18-24)
Patří k lidské přirozenosti, že potřebujeme žít ve vztazích. Někdy ale dojde k tomu, že i pevný, z vnějšího hlediska ničím neohrozitelný vztah se naruší tak, že se naše cesty rozejdou. Někdy vyřkneme i taková slova jako „už s tebou nechci mít nic společného“ a odejdeme.
Nesmíření a neodpuštění nám ale klid do duše nepřinesou. To jediné, co nám může přinést pokoj, je uzdravení vztahu. Chce to kus odvahy hledat cesty smíření, vrátit se a požádat o odpuštění. Rozhodnutí k návratu a uzdravení vzájemného vztahu nakonec přinesou své ovoce – i když mnohdy jindy a jinak, než bychom očekávali a chtěli. Někdy již dokonce ani není možné rozbitý vztah obnovit, ale je možné o smíření se pokusit…
Zatímco urovnávání mezilidských vztahů nemusí vždy probíhat přímočaře – druhá strana není hned naladěná na usmíření a možná si klade podmínky, smiřování s Bohem probíhá naštěstí jinak. Tak jako v podobenství o marnotratném synu otec se soucitem vybíhá naproti svému synovi, nenechá ho ani vyslovit zamýšlenou prosbu o odpuštění, obléká ho do slavnostních šatů, uspořádá velkolepou hostinu spojenou s velkou radostí, tak Bůh jedná s námi. Když se rozhodneme vrátit se k němu a žít v jeho blízkosti, také nás přijímá jako své děti a raduje se s námi. Tato Boží velkorysost nás pak může uschopnit k tomu, abychom i my byli velkorysí k našim bližním.
Období před Velikonocemi – postní doba je svým způsobem výjimečná.
Je to období, ve kterém jsme víc než kdy jindy
vyzýváni ke smíření.
Záleží jen na nás,
zda budeme chtít.
=
Vatikán. Jak dnes oznámil Svatý stolec, papež František přijal abdikaci plzeňského biskupa mons. Františka Radkovského z důvodu dovršení kanonického věku. Jeho nástupcem papež jmenoval mons. Tomáše Holuba, současného sekretáře České biskupské konference a děkana vyšehradské kapituly.