Historie kostela
Kostel sv. Petra a Pavla v Holýšově
První písemná zmínka o založení kostela společně s farou je z roku 1352. Kostel je jako farní uváděn v roce 1384. Původní, pravděpodobně jednolodní stavba, se nacházela na vyvýšeném pahorku. Ve své době kostel hrál mimo své církevní role nejspíše i roli obrannou. Okolo stavby kostela byl původní holýšovský hřbitov zrušený v roce 1789 reformou panovníka Josefa II.
Kostel přečkal bez větších pohrom husitské války, které rozvrátily majetek chotěšovského kláštera, ke kterému holýšovský kostel i s obcí náležel, a po nichž Holýšov připadl panství horšovskotýnskému. K částečnému zničení kostela však došlo v průběhu třicetileté války a na téměř sto následujících let nebyl farním, ale filiálním do Touškova a to až do roku 1743, kdy byla fara obnovena a byly dokončeny náročné barokní přestavby z nařízení převora chotěšovského kláštera Kryštofa Schmidta (1741-1743).
V této době byla též přestavěna věž, která má tři patra, přičemž v prvním je oratoř a ve třetím patře je vysoká zvonová stolice, kde jsou v současné době zavěšeny pouze dva zvony. Věž vrcholí neobyčejně vysokým štíhlým jehlancem a je vysoká 39 metrů. Od této doby (tj. od r. 1743) má kostel současný vzhled.
Původní hlavní oltář pochází z druhé poloviny 18. století a je na něm obraz Panny Marie Zbraslavské v nástavci z 2. poloviny 18. století. Velký obraz pod ním pak zobrazuje sv. Petra a sv. Pavla – patrony holýšovského kostela. Po stranách oltáře jsou sochy sv. Norberta a sv. Augustina, patronů kláštera v Teplé.
Dnešní oltář byl roku 1974 zhotoven z bývalé kazatelny. Ostatní mobiliář je z přelomu 19. a 20. století. Původní křížová cesta z r.1857 od Karla Ignáce Amerlinga byla v roce 2011 dočasně nahrazena kopií křížové cesty, za jejíž předlohu byly vybrány nádherné rytiny z Kancionálu z roku 1856. Původní křížová cesta bude do kostela vrácena až poté, co se najde donátor, který ji nechá zrestaurovat.
VARHANY V KOSTELE SV. PETRA A PAVLA
Stavěl je v roce 1905 Christof Müller z Mar. Lázní. Narodil se roku 1846 u Pomezí na Chebsku v rodině mlynáře. Jeho otec také amatérsky opravoval varhany. Svou dílnu měl nejdříve v Pomezí, po roce 1890 se přestěhoval do Úšovic (část Mar. Lázní). Někdy bývá uváděn také jako varhanář z Teplé, ale o existenci jeho dílny v Teplé nejsou žádné zprávy. Ten termín se spíš vztahuje k jeho časté spolupráci s tepelským klášterem. Postavil mnoho varhan v západních a severozápadních Čechách. Jedním z prvních byl nástroj v jeho rodišti v Pomezí (německy Mühlbach). Zachovány jsou varhany v Úšovicích, v Bublavě (s velmi neobvyklým řešením žaluzie – otvírá se tím, že se varhaník opře o opěrku lavice), ve Stříbře v děkanském kostele, v Plané u Mar. Lázní, v Chotěšově, v Horních Sekyřanech, v Úhercích a na Sokolovsku. Největší nástroj (třímauálový) postavil ve farním kostele v Mariánských lázních. Tam ale neodhadl náklady a zkrachoval. Jeho dílnu převzali jeho učedníci a spolupracovníci Alfred Markus a Karl Zeidler. Provedl také celou řadu oprav varhan a nutno přiznat, že dispozice měnil podle dobového vkusu méně razantně, než někteří jeho současníci. Zemřel roku 1924.
________________________________________
Z nedávné historie naší farnosti 1998 – 2010
1998
28. 8. 1998 – byla skoro po 30. letech sloužena mše sv. v kostele sv. Barbory ve Všekarech pro místní rodáky a všechny ostatní; mši sv. celebroval administrátor farnosti ve Staňkově (a tedy i v Holýšově) P. Vladimír Müller a koncelebroval P. Jan Borisowsky, kaplan tamtéž; mše sv. se zúčastnili lidé místní i z dalekého okolí, rodáci žijící v SRN; místní lidé kostel uklidili, vyzdobili živými břízkami a na kamenný základ bývalého oltáře přibili dřevěnou desku, která se pokryla bílým plátnem a na tomto oltáři byla tato mše sv. sloužena.
2000
v tomto roce byla po delší době naše fara v Holýšově opět obydlena a to P. Janem Borisowskym, který již minulý rok byl jmenován administrátorem v Holýšově, ve Stodu, Hradci u Stoda a Vsi Touškově
Byla dokončena generální oprava 1. patra a částečně i přízemí fary, byla dána nová střecha, opravena fasáda ze dvou stran směrem na náměstí a téhož roku v září byla Otcem biskupem Mons. Františkem Radkovským, biskupem plzeňským fara vysvěcena a také byla vysvěcena zimní kaple na faře, která byla zbudována již za P. Jána Ďurigy koncem 80. let
2001
v tomto roce byla prodána pole za Holýšovem ve směru na Plzeň po levé straně Firmě Evobus, místní adm. P. Jan Borisowsky požehnal základní kámen před začátkem stavby tohoto závodu.
Na Štědrý den tohoto roku došlo k výměně administrátora ve farnosti – P. Borisowsky byl přeložen do Kralovic na okr. Plzeň-sever a na jeho místo nastoupil P. Hubert Hain.
Byla to smutná půlnoční mše sv., při níž tuto novinu P. Borisowsky oznámil a zároveň představil svého nástupce.
2003
únor – na počátku tohoto měsíce se projevila nevyléčitelná nemoc u P. Huberta, kterou trpí už od narození, po hospitalizaci absolvoval dlouhodobou rekonvalescenci.
Během jeho nemoci a rekonvalescence zde zastupovali: P. Petr Bednář z Horšovského Týna a po té P. Pavel Vodička administrátor ze Staňkova.
Po rekonvalescenci chtělo plzeňské biskupství Otce Huberta přeložit a naši farnost opět spojit ze Staňkovem; na žádost farníků a po delším uvážení však dospěli k tomu, že bude lépe, když P. Hubert zůstane v Holýšově, jelikož místní lidé o jeho nemoci již vědí a bude to také lepší pro zdraví O. Huberta; ten se v říjnu t.r. vrátil a ujal se opět svého úřadu
V tomto měsíci přestal hrát na varhany dosavadní dlouhodobý varhaník p. Jan Glac a s celou svojí rodinou začal jezdit do kostela do Plzně vyjma svého dospělého syna Ing. Vojtěcha, který po něm převzal hraní na varhany.
2005
v létě tohoto roku začal také hrát na varhany bývalý zdejší varhaník Ing. Ludvík Pospíchal, který se vrátil po více jak 25 letech z emigrace v USA koncem listopadu t.r. wse u P. Huberta projevila jeho nemoc a opět zde začal zastupovat P. Vodička ze Staňkova.
Půlnoční bohoslužbu slova vedl Ing. Ludvík Pospíchal, bylo to spíše pásmo koled prokládané čtením zPísma Sv. o Narození Páně uzavřenémodlitbou a sv. přijímáním.
2006
O Velikonocích se po rekonvalescenci P. Hubert vrátil do své služby. Ing. Vojtěch Glac přestal hrát na varhany a hraje pouze Ing. Ludvík Pospíchal.
2007
na konci února t.r. se opět u O. Huberta objevily zdravotní potíže a byl v pracovní neschopnosti až do poloviny července. Do této doby ho zde zastupovali střídavě P. Pavel Vodička ze Staňkova a P. Kryštof Dedek administrátor farnosti ve Stodu.
Velikonoční obřady odsloužil akolita z KTF UK v Praze Mgr. Jan Rückel, pozdější pastorační asistent farnosti v Praze 10 Vršovicích.
Mgr. Jan Rückel též odsloužil pouťovou bohoslužbu slova na Boží Hod velikonoční v kapli ve Všekarech na návsi.
V polovině července se v našem kostele vdávala někdejší zdejší varhanice Ing. Zdislava Glacová.
2008
na jaře t.r. se odstěhoval náš tehdy jediný varhaník Ing. Ludvík Pospíchal do Plzně a jezdil k nám hrát pouze první neděli v měsíci. Byli jsme nuceni shánět dalšího varhaníka a tak k nám začala každou 4. neděli v měsíci jezdit paní Iva Zahořová ze Staňkova, která zde již v polovině 90. let také hrávala. Paní Zahořová je profesionální varhanice, absolventka plzeňské konzervatoře, kde vystudovala hru na klavír a varhany.
Zbývající neděle byli mše sv. tiché bez zpěvu a varhan. 17. Listopadu se v našem kostele konala vzpomínková mše sv. za P. Jiřího Mazance, někdejšího holýšovského administrátora, u příležitosti 20. výročí jeho umrtí. Této vzpomínkové slavnosti se zúčastnil P. Jordán Vinklárek někdejší administrátor ve Stodu a nejbližší kamarád P. Mazance P. Michal Pometlo.
2009
na jaře t.r. se nám konečně podařilo sehnat novou varhanici paní Alenu Kořínkovou z Holýšova, vychovatelku z družiny v místní ZŠ
Paní Kořínková hrála 2., 3. a případně i 5. neděli v měsíci. O vánocích zde již tradičně vystoupil místní pěvecký sbor „Hlas“ s Vánoční mší Hej mistře od Jakuba Jana Ryby a s pásmem koled před tradiční půlnoční mší sv.
2010
v říjnu t.r. bylo rozhodnuto o opravě a úpravě interiéru našeho kostela, byl také pozván O. biskup na svěcení budoucí nové kříž. Cesty a domluven termín na 2. července následujícího roku.
Během listopadu domluvil p. Jung, donátor celé této akce, s uměleckým fotografem p. Václavem Fantou z Prahy podobu nové kříž. C. a byla vybrána k.c. z Kancionálu z roku 1856. tato kříž. C. byla vyrobena již před Vánocemi t.r. a byla odvezena k řezbáři do Hronova, který na ní vyřezal rámy.
Na podzim se odstěhoval Ing. Ludvík Pospíchal do Znojma a tak zde přestal definitivně hrát a tak tu neděli, kterou hrával převzala Mgr. Iva Zahořová (I. A IV. Neděli v měsíci, ostatní paní Alena Kořínková Tedy II., III. Případně V. neděli v měsíci)